Diskusní fórum

Řadit od nejnovějšího Přidat komentář
  • 1. 4. 2012 10:37
    lirus
    Ples

    Jo máš pravdu,nic není zadarmo a lidi budou pořád remcat.A já osobně si myslím že nízká učest nebila kvuli výši vstupného ale prostě pokaždé každý nemuže.Např. z mého okolí byla spousta lidí v práci.A pamatuji zabavy kdy bylo málo lidí a bylo vstupné 50kč.Ale i tak jsme se bavili a moc dobře a toho kdo nešel jen kvuli ceně vstupného je my líto.


  • 7. 4. 2012 21:54
    jehla
    demo-co?

    proč tady nefunguje alespoň náznak demokracie, nebo na co si to tu hrajete? Kdyby u smazaných /nežádoucích/ příspěvků zústal apoň pohrobek toho, ža tu byly a kdo je psal? třeba i s tím, že byly beze zbytku odstraněny?! Třba jen to, kdo a kdy napsal něco, co zde nesmí býti zveřejněno? (Tak je tomu i spousty jiných, rádobyveřejných diskusí..je tu snad obavy z názoru plebejského lidu? :-((( )


  • 7. 4. 2012 22:20
    jehla
    edit

    když se člověk uklepne na klávesnici, nelze to už editovat? Pak je za blba, ale my starší už na to občas bídně vidíme a zvažovat při adrenalinem nakopnutém mozku je holt nad naše síly, radši asi nepsat nic, žeáno?...:-((( abychom zase nebyli posláni zlepšit si vztah ke klávesnici do kursu pro geronty a dementy...:-(((


  • 25. 5. 2012 7:27
    Kateřina Pečená
    uvozovky

    Zdravím všechny, kdo má jakékoli výhrady k mým příspěvkům. Chci všem jen říci, že nejsem vystudovaný novinář a snažím se psát formou blízkou všem. Samozřejmě jsem nesmírně ráda, když NĚKDO na mé chyby upozorní a tímto velice děkuji. Už se nemusíte bát, mé negativní příspěvky s posledním číslem TM skončily. Nikdo se nad nimi nezamyslí, mnohé urážejí, přesto, že pro sebe vlastně nic neudělali. Na vesnici bylo zvykem, že kdo něco udělá pro druhé, dělá to i pro sebe. Je skvělé ostatní veřejně pranýřovat, když to dělám anonymně. Já se vždy podepisuji.Takže teď budu jen naslouchat rad zkušenějších a kompetentnějších. Velice děkuji všem,kdo se za své jméno nestydí a jsou jako já pro otevřenou diskusi. Přeji všem krásný den. S pozdravem Pečka


  • 5. 6. 2012 14:11
    Luboš Pečený
    Něco z historie Třebichovic - pro nové obyvat

    Obec Třebichovice, v minulosti psána Střebichovice leží na úpatí Vinařické horky při potůčku Svatojirském. Vykopávky prováděné v 70. letech 19. století potvrdily pravěké osídlení zdejšího území.

    První dochované písemné zmínky o obci Třebichovice máme z počátku 14. století. Roku 1324 prodal Vítek ze Smečna dědiny své v Třebichovicích kapitule Pražské. K roku 1454 jsou to Slánští, kteří „ stupují „ králi ( nějaké platy ) ve vsi Třebichovicích ( psáno Rzebichwicích ) a k roku 1465 se uvádí majetek na vsi v Kladně a Třebichovicích.
    Že se církev o zabavené majetky brala ještě dlouhá léta potvrzuje seznam z roku 1545, kde se jako kapitulní zboží v cizím držení uvádějí mimo jiné i Třebichovice. Tato doložená zboží byla pak údajně s velkými prodlevami, z příkazu krále, novými držiteli kapitule vyplacena. K roku 1423 Václav z Kladna držel tvrz v Kladně a mimo jiných statků také hlas podací a díl vsi Třebichovic. Celý tento statek po něm zdědila jeho dcera Kateřina a možná jej po nějaký čas ( kolem roku 1454 ) i Vlkoun z Adiaru. Roku 1464 daroval král Jiří „ odůmrť „ po zemřelé Kateřině a Jindřichovi z Kolovrat a z Buštěvsi ( pozdější Buštěhrad ) také panství Kornhaus – Mšec, ke kterému byly později Třebichovice respektive jeho část připojena.
    Na Mšeci vystřídal Kolovraty v krátkém období let 1536 – 1538 Václav Budovec z Budova a po něm držel Mšecké zboží opět Kolovrat Dětřich. Dětřich Bezdružický z Kolovrat prodal někdy kolem roku 1540 „ v Třebichovicích plat bez panství „ a jiné statky Volfovi z Martinic, který zemřel roku 1547. Dědicem panství se stal Dětřichův synovec Ludvík Bezdužický z Kolovrat, který získal mimo zámek Kornnauz s dvorem a městečkem také řadu vsí včetně Třebichovic. Pro různé „ rady „ na zděděném statku byl Ludvík nucen některé dědiny prodávat. Jednou z nich byla zřejmě i zbývající část vsi Třebichovice. Novým majitelem této části Třebichovic se pravděpodobně stal úřad nejvyššího purkrabí v jehož čele stál Vilém z Rožumberka. Jinou část Třebichovic ( zřejmě paninský mlýn ) držel již roku 1523 smečenský Hynek Bořita z Martinic. Při dělení dědictví po něm v roce 1536 připadlo toto zboží v Třebichovicích Janovi Bořitovi z Martinic. Ustanovením zemského sněmu v roce 1579 byla ves Třebichovice prodána Ludmile z Martinic, vdově po Jiřím Žďárském ze Žďáru. Od této zdědil ves pan Jiří Bořita z Martinic.
    Do počátku minulého století byly sloučeny obce Třebichovice s obcí Hrdlív v jednu obec s názvem Střebichovice. Počátkem minulého století zemský výbor království českého povolil, aby místní obec Střebichovice- Hrdlív rozloučena byla na dvě samostatné obce. Typické stavby staročeské se nezachovaly. Vše je z doby novější. Ve středu obce Třebichovice byla postavena kaplička, kdy ale není známo. Do světové války se v kapličce zvonilo, pak byl zvon rekvirován a od té doby se nezvoní.
    Na domech č.p. 11, 1, a 3 býval nad vraty výklenek, kde bývaly sošky Jana Nepomuckého. Dům č.p. 1 byl statek pana Valenty, dům č.p. 11 statek pana Krupky a dům č.p. 3 býval statek pana Kratochvíla, který stával v místech dnešní samoobluhy.
    Dům s č.p. 30, patřil na počátku minulého století Leopoldu a Hermíně Steinovým. Jednalo se o židovskou rodinu, která v tomto domě bydlela, ale zejména provozovala „ obchodní dům „. 11. srpna 1930 dostala rodina povolení ke zřízení stabilní benzínové čerpací stanice systému Rapid, jenž stála před jejich obchodním domem.
    U silnice z Třebichovic do Sak proti mlýnu pana Hušáka č.p. 16 stála mohyla. Při stavbě silnice byla tato boží muka posunuta o několik metrů stranou. Nese v češtině nápis : Léta 1694 dal postavit tento sloup Jan Sobinski ke cti a chvále Pána Boha.
    Směrem ke Smečnu stojí budova, která byla vystavěna jako škola. 17. května 1905 byl položen základní kámen a dne 24. srpna 1905 byla kolaudační komisí c.k. školní radou ve Slaném způsobilou k užívání uznána. Dnes v této budově má sídlo Obecní úřad. Středem obce byla vybudována silnice od Slaného do Kladna v roce 1891. Další okresní silnice směrem ke Kralupům přes Saky byla postavena v roce 1933 a ke Smečnu v roce 1934


  • 5. 6. 2012 14:34
    Luboš Pečený
    Něco z historie Třebichovic II-pro nové obyva

    Trat´ Kladno Dubí-Zvoleněves
    0.00 (0)



    Historie tratě 11b (Kladno Dubí-Zvoleněves) Květen 1st, 2008 in Tratě-Příběhy tratí V tomto článku bych vám rád přiblížil historii tratě 11b (Kladno Dubí-Zvoleněves), která je nyní zrušená. Z bývalé trati 11b (Kladno Dubí- Zvoleněves) zbyl pouze 6 km dlouhý úsek Kladno Dubí- Vinařice, trať však neztratila svojí přezdívku „horská dráha,“ jelikož úsek Tuháň- Vinařice, kde je klesání 35 promile se stále zachoval a nyní je plně sjízdný (o tom však až později). Ze zbylých 10 km bývalé „uhelno řepařské“ lokálky najdeme pozůstatky dodnes. Kdyby tenkrát železniční vojsko nepřevzalo dnes zachovaný úsek, zanikl by pravděpodobně i úsek Vinařice- Tuháň a úsek Tuháň- Kladno Dubí by vydržel pouze do doby, než by přestal těžit důl Mayrau (to se nakonec stalo až v roce 1997). V současné době je majitelem dochovaného úseku Sklad státních hmotných rezerv a provozovatelem Stavební obnova železnic ( o současnosti se budeme bavit na konci článku). Provoz na celé trati byl oficiálně zastaven 28.5.1982. Pojďme se však podívat, co se odehrálo předtím … Podnětem ke stavbě trati byl fakt, že veřejností proběhla zpráva, oznamující záměr Mirošovického kamenouhelného těžařstva poblíž obcí Vinařice a Libušín a současně snaha připojit cukrovar ve Zvoleněvsi vlečkou, která by usnadnila nakládku řepy v již zmíněném cukrovaru, protože původní vlečka, vedoucí z dnešní ŽST Želenice u Slaného, znesnadňovala nakládku / vykládku tím, že končila vysoko nad cukrovarem, což nutilo majitele na prudkém spádu použít lanovku. Varianta vedení vlečky z ŽST Zvoleněves se zdála jako nejideálnejší. Psal se rok 1885, kdy došlo k první úpravě kolejiště v ŽST Zvoleněves díky napojení cukrovaru. Tato skutečnost hrála do karet žadateli o koncesi ke stavbě dráhy Zvoleněves- Smečno p. Dr. Filipu Neumannovi, který ji také říšským zákonem č. 124 z 2.6.1883 ob­držel a dostal tak přednost před Společností státní dráhy. Samotná výstavba začala až 12.6.1885, jelikož koncesionář pověřil ( z mě neznámých důvodů) stavbou společnost České obchodní dráhy takto pozdě. Objevily se však další komplikace ve výstavbě trati- napojení na ŽST Zvoleněves. Nikdo tenkrát nepředpokládal při stavbě přípojky do zvoleněvského cukrovaru, že by se projekt zpracovaný Eduardem Bazikem ( přednosta pražského stavebního oddělení) ze 23.5.1980 mohl uskutečnit a tak se opět muselo upravit kolejiště v již zmíněné stanici. Rok 1886 se stal pro trať rozhodujícím. Díky úpravám kolejiště v ŽST Zvoleněves se pokusně začalo jezdit až 2.5.1886, přestože povolení k provozu bylo vydáno již 16.ledna. Pro nákladní dopravu byla trať otevřena až 1. června. Stále však nebylo zajištěno finanční krytí dráhy. To se stalo až dne 2.9.1886, kdy Dr. Filip Neumann založil „Akciovou společnost dráhy Zvoleněves- Smečno.“ Provoz tedy mohl začít naplno. Traˇna začátku provozu měla k dispozici mezilehlou stanici Knovíz ( staniční budova s čekárnou 2. třídy, skladiště s rampou a 2 dopravní i 1 manipulační kolej), nákladiště se zastávkou Pchery- Saky a zastávku Podlešín zastávka. Počáteční stanice Zvoleněves byla napojena na lokálku Minkovice- Zvoleněves, koncová stanice Smečno( původní název v navrhovaném projetku, později přejmenována na Střebichovice- Vinařice a nakonec jen Vinařice) byla později napojena na vlečku Buštěhradské dráhy vedoucí z Dubí u Kladna ( dnešní ŽST Kladno Dubí)do části obce Vianřice- Tuháně, která obsluhovala vlečky dolů Mayrau, Ronna, Barré a Theodor. Stanice Vinařice měla staniční budovu s čekárnou 2. třídy, výtopnu pro dvě lokomotivy, vodárnu s uhelnou, dřevěné skladiště s rampou, strážní budku a kolejovou váhu. Kolejiště se skládalo z 5 kolejí dopravních, 2 manipulačních, 2 příjezdových k topírně a 1 vlečky.V letech 1921–1959 z ní odbočovala vlečka lomu staviteli Mullera.Nejdů­ležitější vlečkou, vedoucí z této stanice, byla vlečka obsluhující doly Jan 1,2, která byla snesena až pár let po zrušení dolu, kdy se obci Libušín nepodařilo prosadit záměr zachovat tuto vlečku pro osobní dopravu, jelikož seřaďovací nádraží, které obsahovala, se nacházelo pár kroků od obecního úřadu. Ale zpět ke stanici Vinařice (k vlečce na Janův důl se vrátíme v seriálu zrušené uhelné dráhy). První smíšený vlak v čele s lokomotivou IVc vjel do této stanice o Vánocích 1886. Tímto vjezdem odstartovala souprava další koloběh událostí. I když trať stavěl Dr. Filip Neumann a měl k ní veškerá povolení, kupodivu ho podporovala konkurenční Společnost státní dráhy, která po dostavbě spolupracovala s Akciovou společností Zvoleněvsko-smečenské dráhy. Díky této spolupráci došlo na jaře roku 1887 k tomu, že vlaky byly vedeny v celém úseku Kralupy- Střebichovce- Vinařice bez ohledu na různé vlastníky tratí. Okamžitě po zahájení spolupráce těchto společností nastal v roce 1889 „zlatý věk“trati, jelikož se do Kralup nad Vltavou vozilo veškeré uhlíz již uvedených dolů a ještě k tomu se začala v Knovíz a ve Pcherách nakládat cukrová řepa určená především pro zvoleněvský cukrovar. Mimo to zanikla zastávka Pchery-Saky a vznikly dvě samostatné zastávky- Pchery a Saky.Trať byla v plném rozkvětu jak pro osobní, tak i pro nákladní dopravu. Dopravu na této trati nerozhodilo ani zestátnění obou společností roku 1908. Po tomto roce jezdili nadále v celém úseku Kralupy- Vinařice tři páry smíšených vlaků doplněné dle potřeby mimořádnými vlaky nákladními. Vše fungovalo až do roku 1922. V tomto roce byla vybudována tzv. „podlešínská spojka,“ která propojila Zvoleněves s Podlešínem.U­možněno tím bylo plynulé napojení Kralup nad Vltavou na Pražsko-Duchcovskou dráhu. Tím získalo město Slaný přímé napojení na sousední Krlupy a vlaky mohly jezdit z Kralup nad Vltavou až do Mostu bez nutnosti přestupu. To zcela změnilo důležitost tratí. Zatímco trať Kralupy nad Vltavou- Zvoleněves- Most se stala hlavní tratí i pro rychlíkovou dopravu, trať Zvoleněves- Vinařice se proměnila v místní lokálku. Také nákladů ubylo, jelikož byl vytvořek překop mezi doly Jan a Mayrau, čímž vlečka k dolu Jan pozbyla významu, protože se veškeré uhlí vyváželo až z dolu Mayrau. Navíc okolo roku 1930 byla do obcí zavedena nově vznikající autobusová doprava, což způsobilo také pokles přepravy osob. Nakládka řepy rovněž poklesla. Už to vypadalo, že trať zanikne úplně. Ale přišel rok 1945. Přesně 3.12.1945 byla zavedena osobní doprava až do žst Kladno Dubí. To otevřelo novou možnost pro cestující, kteří cestovali do „Poldovky“ na Kladno, jelikož ranní vlaky byly ideálním spojením. Byly otevřeny 2 nové zastávky- Tuháň a Švermov-Motyčín. Přeprava osob opět vzrostla. Za to nákladní doprava v úseku Zvoleněves- Vinařice postupně upadala v zapomnění. V roce 1970 byla zastavena přeprava řepy. Před lety byla definitivně uzavřen důl Jan, v tomto období utlumily těžbu také doly Barré i Theodor. Nastal kritický rok 1982. Těleso trati v úseku Zvoleněves- Vinařice chátralo, traťová rychlost byla snížena na 20, později na 10 km/h. V novinách se objevil článek s nadpisem : „Cestující si mohou za jízdy trhat jablka.“ Zánik trati se nezadržitelně blížil. Doprava byla zastavena dne 28.5.1982. Těleso trati v úseku Zvoleněves- Vinařice začalo mizet úžasnou rychlostí. Dřevěné pražce se pálily, nebo rozkrádaly, koleje mizely ve spárech trhacího stroje, většina betonových pražců zůstala na místě zasypány hlínou, později byly rozkradeny. Zbořeil se také most před Vinařicemi. Dále než před most se však trhací stroj nedostal. Úsek od mostu před Vinařicemi do bývalé zastávky Tuháň převzalo železniční vojsko, které zde uspořádalo v roce 1985 přehlídku techniky pro zástupce žel. vojsk Varšavské smlouvy. Zbylý úsek Tuháň – Kladnoo Dubí si ponechaly ČSD kvůli dopravě k stále ještě činnému dolu Mayrau. Odváželo se odsud uhlí, přiváželo dřevo. Jenomže jak už to bývá ve světě železnice i vlečky mají svá nejlepší léta, po kterých přijde pád. To se také stalo, když havíři prorazili překop mezi doly Mayrau a Scholler v Libušíně. Od té doby se veškeré uhlí odváželo právě z dolu Scholler, jelikož byl lépe vybaven a vlečka měla větší kapacitu s více koleji. Také dovoz dřeva poklesl. Vlečka přestala být pomalu využívána. Tou dobou z Kladna Dubí na Tuháň zajížděla lokomotiva 751 již jen občas a jen když se fírové chtěli „zašít,“ aby je nikdo neviděl. Roku 1997 se uskutečnila poslední jízda na důl Mayrau, kterou vedl k příležitosti dne železničářů motorový vůz M131. Od tohoto roku neprojel již žádný vláček na tuto vlečku. Také na Vinařice se téměř nejezdilo, až se doprava zastavila úplně. Toto období trvalo až do roku 2007, kdy přišel zásadní zlom- ČD konečně prodali svůj úsek Kladno Dubí- nákladiště Tuháň ministerstvu obrany. To znamenalo zásadní zlom pro celý zachovalý úsek, jelikož vlečka pomalu chátrala a koleje byly rozkrádány. Po prodeji však začaly mohutné rekonstrukce. Ty byly dokončeny v březnu roku 2008, kdy byla vlečka předána provozovateli s razítkem o sjízdnosti. Nový začátek v podobě provozu nastává v těchto okamžicích, kdy trať prožívá renesanci. Jen vlečka na důl Mayrau je stále zarostlá …
    S pozdravem Luboš.


  • 9. 6. 2012 18:51
    Zuzka Vosátková
    ZUMBA :-)

    Zdravím všechny nadšence sportu a Zumby zvlášť, chtěla bych se Vás zeptat, zda byste měli zájem o lekce Zumby - od září možno domluvit dny a hodinu apod. Předem děkuji za odpovědi a Váš zájem, ozvěte se na email tazikspeedy@seznam.cz :-)


  • 25. 9. 2012 23:21
    jehla
    Proč se neřekne pravda?


  • 25. 9. 2012 23:22
    jehla
    Proč se neřekne pravda?


  • 25. 9. 2012 23:23
    jehla
    Proč se neřekne pravda? Měsíčník oznamuje, že


Přidat komentář

Vámi zadané osobní údaje budeme zpracovávat my, a to pro možnost vám odpovědět. Bližší informace naleznete v zásadách zpracování osobních údajů

Vyhledat v textu

14. 12. Lýdie

Zítra: Radana

Diskusní fórum

příspěvků: 226

Návštěvnost stránek

174467